Vrozené vývojové vady

Důvody k vyšetření karyotypu

Vyšetření karyotypu je jednou ze základních metod klinické genetiky. Hlavním cílem tohoto vyšetření je u pacienta vyloučit numerické či strukturní chromosomální aberace. Podle potřeby se může jednat o vyšetření karyotypu pomocí standardních pruhovacích metod nebo o některou z metod molekulární cytogenetiky (FISH apod.). Vyšetření indikuje klinický genetik a to z mnoha různých důvodů a v rámci různých diagnostických programů.
Vyšetření karyotypu může být indikováno v rámci:

1. Prenatální diagnostiky: Vyšetřuje se karyotyp ještě nenarozeného plodu. Materiál k cytogenetickému vyšetření je zapotřebí získat některou invazivní metodou prenatální diagnostiky (amniocentéza, CVS, kordocentéza).
   Hlavními indikacemi jsou:
   • Výsledky upozorňující na zvýšené riziko vrozené chromosomální aberace (VCA) - pozitivní screeningové (biochemické či ultrazvukové) vyšetření I. nebo II. trimestru, případně pozitivní výsledek integrovaného screeningu (I. + II. trimestr hodnocený dohromady).
   • Těhotenství u ženy starší 35 let (není již absolutní indikací, těhotné starší 35 let mají však na provedení invazivní prenatální diagnostiky právo i bez přítomnosti jiných rizikových faktorů).
   • Těhotenství s a priori vyšším rizikem vrozené chromosomální aberace (chromosomální aberace či vývojové vady v rodinné anamnéze; jeden z rodičů je nositelem balancovaná chromosomální aberace; jeden z rodičů po onkologické léčbě – cytostatika, ozařování apod.).
   • Určité případy rizikového těhotenství – například těhotenství po asistované reprodukci včetně případů po provedené preimplantační genetické diagnostice.
   • Těhotenství, jejichž průběh mohl být narušen závažnými faktory zevního prostředí s klastogenním účinkem (například stavy po expozici ionizačnímu záření).
   • Dnes již spíše historickou indikací je karyotypizace plodu za účelem zjištění pohlaví plodu v případě rodinného výskytu závažné geneticky podmíněné choroby vázané na pohlaví (v současné době je ve většině případů možná DNA diagnostika).
2. Postnatální diagnostiky: Vyšetřuje se karyotyp narozeného jedince (ať již dítěte či dospělého). Materiálem k vyšetření je nejčastěji periferní krev (leukocyty) nebo (vzácně) kožní fibroblasty.
   Hlavní indikace zahrnují:
   • Vyšetření novorozence či dítěte při podezření na chromosomální aberaci (fenotyp odpovídající některému z typických syndromů, mnohočetné vrozené vývojové vady, psychomotorická či mentální retardace apod.).
   • Vyšetření karyotypu rodičů, pokud prenatální diagnostika plodu či postnatální diagnostika dítěte poukázala na vrozenou chromozomální aberaci. Dále v případě opakovaných spontánních potratů nebo při výskytu častých potratů či chromosomálních aberací v rodinné anamnéze.
   • Osoby s poruchami sexuálního vývoje (primární amenorea apod.), osoby (děti) klinicky neurčitelného nebo obojetného pohlaví.
   • Komplexní vyšetření neplodnosti u neplodného páru; poruchy spermatogeneze u mužů.
   • Vyšetření karyotypu u dárkyní oocytů a dárců spermatu.
   • Vyšetření karyotypu buněk solidních nádorů nebo krevních elementů u hematoonkologických onemocnění. Cytogenetické vyšetření v onkologii má diagnostický a prognostický význam (a může rozhodovat i o vhodné terapii).
   • Vyšetření získaných chromosomálních aberací (ZCA) u osob vystavených působení klastogenů v (například pracovním) prostředí (chemikálie, ionizační záření).
3. Preimplantační diagnostiky: Preimplantační genetická diagnostika (prováděná v rámci programu In Vitro Fertilizace) se vzácně používá v případě vysokého rizika vrozených chromosomálních aberací (zejména u osob s balancovanou chromosomální aberací, u kterých reálně hrozí vznik nebalancované aberace u potomka). Materiálem k vyšetření jsou nejčastěji blastomery vyvíjejícího se embrya.